Noční směny

Dvě denní, dvě noční...

Čtyři dny v jiném světě, kde je jedno, jestli je den nebo noc, prostě je potřeba podat kvalitní, stabilní výkon.

Je jedno, jestli je víkend, pracovní den, svátek, Vánoce, prázdniny… Pokud jste žena, nikoho nezajímá, jestli menstruujete, ovulujete a co se ve Vás děje, jak se cítíte,
co prožíváte.

Směnnost.

100% výkony.

Ať jsi kdo jsi, ať se děje cokoliv.

Ve zdravotnictví se navíc předpokládá, že budete neomylní a nebudete dělat chyby.
Do rukou se Vám dostává lidský život a zdraví, takže je to jasné.

Dneska ráno, respektive, asi v poledne, jsem probudila. Z noční jsem se do postele dostala asi v osm hodin, kdy už pekárny měly dávno rozvezené rohlíky.

Než jsem se vyhrabala z postele a zorientovala jsem se kdo jsem a kde jsem, zjistila jsem, že se cítím, jakoby mě někdo vykostil. Taková zmuchlaná “vonuce”.

Když jsem začínala pracovat ve zdravotnictví, myslela jsem, že si zvyknu, ale ne. Je to
s každým měsícem horší a horší.

Nebo jinak.

Je to horší, čím víc vnímám svoje tělo a to, co potřebuji. Čím víc vědomě naslouchám nejen tělu, ale i tomu, co je uvnitř. Duši, pocitům, intuici, vnitřnímu vedení, naladění na přirozené cykly.

Pokaždé mi dojde, že je jednodušší se nevnímat. Nechtít se vnímat. Ono ta pak docela bolí, když to uděláte.

Co si z toho plyne pro mě?

Budu se z toho dávat do kupy zase asi týden... Minimálně... V průběhu dalších směn.
Co nejvíc spát. Meditovat a obrátit svojí pozornost do sebe a vynahradit si to vyšší ohleduplností a péčí. Je totiž jasné, že nikdo druhý to za mě neudělá.

Obdivuji všechny své kolegyně a kolegy, kteří se rozhodli pracovat ve zdravotnictví nebo na směny kdekoliv a zvládají to roky. Celý život… Vám by se měla udílet cena za statečnost a hrdinství.

Druhým lidem dáváte to nejlepší ze sebe. Dost často anonymně. Bez poděkování nebo vyjádření vděčnosti.

Jste skvělí! Děkuji Vám!