Drazí čtenáři, v současné době spouštím stránky www.udivozenky.cz, kde najdete nové články, příspěvky i akce, které pořádám v rámci poradny.
Budu velice vděčná, pokud se tímto směrem přesune i vaše pozornost.
Mějte krásné dny.
M.
Tenhle hovor se neodehrává příliš často. Někdy se vám nepodaří déle než rok rodit
po telefonu. Zaplať pánbůh.
O to víc mě dostalo, když to přišlo. Samozřejmě, že se na to nemůžete připravit,
nikdy nevíte, komu zvedáte telefon a v jaké situaci je..
Já: „Záchranná služba, dobrý…“
Z druhé strany je ozvalo jen zakřičení ženského hlasu, dlouhé a táhlé. V tu chvíli by se ve mě krve nedořezal…
Podle hlasu a prvních slov volajícího je už možné nacítit, jak bude daná komunikace probíhat a máte možnost se vnitřně připravit. V tomto případě jsem byla o slovní nápovědu připravená.
Žena: mezi hlubokým oddychováním... „Dobrý den, moc se omlouvám, ale já tady rodím!“ Následoval další křik.
Porod v chodu. Znamená to, co nejrychlejší zjištění adresy a okamžité odeslání požadavku na posádku RLP. Tedy posádku s lékařem. V případě, že je v dané oblasti zaveden randez-vous systém, vyjíždí posádka RZP, tedy řidič a záchranář a doprovází je malé osobní auto s lékařem a řidičem - záchranářem.
Já: „Haló, haló, jste tam? Prosím vás, řekněte mi nejdříve celou adresu, kde vás najdeme. Je to rodinný dům nebo panelový dům, kde se nacházíte?“
Žena odpovídá, nachází se v panelovém domě. Ale dole u vchodových dveří nefunguje zvonek. Bude nutné, aby posádku do domu pustil někdo ze sousedů. Přidávám tuto poznámku do datové věty, která je součástí celého záznamu, který vyplňujeme při přijímání tísňové výzvy.
Zjišťuji ještě patro, kde paní najdeme a její jméno. Ve chvíli, kdy mám tyto informace okamžitě odesílám datovou zprávu kolegům, kteří se starají o operační řízení,
aby mohli vyslat nejbližší posádku. To vše ideálně do jedné minuty po od začátku hovoru. Mezitím už znovu komunikuji se ženou na místě.
Já: „Dobře, zůstanu s Vámi na telefonu a poradím vám co dělat, než dorazí posádka. Mezitím, co spolu mluvíme, už k vám vyjeli. Můžete si dát ten telefon na hlasitý odposlech?“
Žena: „Ano, můžu. Prosím vás, já myslím,že už cítím hlavičku…“ Následuje rychlé krátké oddychování, před další kontrakcí.
Já: „V jaké teď jste poloze?“
Žena: „Stojím v koupelně.“
Já: „Vezměte si k sobě okamžitě dostatek ručníků a některé si dejte pod sebe, mezi nohy a klekněte si nebo si dřepněte. Je tam s vámi ještě někdo?“
Žena: „Ručníky mám. Jsem tady sama.“
Já: „Kolikátý je to porod?“
Žena: „Druhý.“
Já: „To zvládneme spolu. Jděte do podřepu, můžete se o něco opřít rukama? Až přijde další kontrakce, je potřeba, abyste zavřela oči a tlačila směrem dolů, ke konečníku.“
Žena: „Ano, jsem v podřepu, mám pod sebou ručníky…“ Zhluboka oddychuje, blíží se další kontrakce. „Držím se vany… “Ozývá se další křik s přicházející kontrakcí. „Už vidím celou hlavičku!“
Já: „Jste moc šikovná, zvládáte to skvěle! Teď bude potřeba pořádně zatlačit, je nutné porodit ramínka vašeho miminka.“
Žena: „Dobře, dobře, už to zase přichází.“ Ze sluchátka se ozývá nádech a sténání spojené s další silnou a dlouhou kontrakcí a následuje slabý křik a pláč dítěte.
Já: „Slyším pláč dítěte. Jak to tam vypadá, jste v pořádku?“
Žena: „Ano, ano, jsme v pořádku. Je to holčička…“
Žena: „Ano, ano, jsme v pořádku. Je to holčička…“
Já: „Je potřeba, abyste ji okamžitě zabalila do ručníků a hlavně jí zabalte hlavičku, aby neprochladla. Jak holčička dýchá?“
Žena: „Zrovna jí balím, dýchá normálně, kouká po mě, trochu si pobrukuje.“
Já: „Skvělé. Jste šikovná. Nechte zatím pupeční šňůru jak je, s tím vám už pomůže lékař. Posádka je už dole u domu, zvládnete dojít z té koupelny ke vchodovým dveřím do bytu a otevřít jim?“
Žena: „Zvládnu to, určitě“
Já: „Dobře, pomalu tedy jděte ke dveřím, posádka už je na cestě k vám do bytu. Jak je na tom holčička, dýchá pravidelně?“
Žena: „Holčička dýchá pravidelně, kouká na mě a trochu se usmívá. Už jsem kousek od dveří.“
Slyším jak žena otevírá dveře a zdraví posádku. Bohužel, bez rozloučení tenhle hovor ukončuji. Moc ráda bych mamince ještě jednou poděkovala za spolupráci a celkové zvládnutí situace.
Vím, že je porod přirozený proces, ale zároveň je nutné, abychom byli schopni podat první pomoc v jakémkoliv případě. Je tedy třeba mít znalosti v rámci co nejširšího spektra zdravotních stavů, ke kterým může dojít. Nehledě na nezbytnost zvládnutí situace i po psychologické stránce. Jediné, co víme, jsou informace podané volajícím, ze kterých si vyvozujeme možné příčiny zdravotního stavu a vytváříme si obraz celé situace na místě. Znamená to navázat takovou komunikaci s volajícím, popřípadě s dalšími lidmi na místě, aby s vámi byli schopní a ochotní spolupracovat. Někdy je to skutečně těžké, kvůli stresu a náročnosti situace. Nicméně jsme schopni podat telefonicky asistovanou první pomoc (TAPP), jedině pokud jsou lidé na místě našima „očima“ a „rukama“, které první pomoc realizují.
MÍSTO ZÁSAHU
Dispečink zdravotnické záchranné služby.
Tři počítačové monitory.
Dvanáct hodin.
Desítky hovorů.
Různých. Krátkých. Věcných. Dlouhých. Plných bolesti a utrpení. Vděčnost. Nadávky. Výčitky. Někdy končí slovy:”Děkuji.” Jindy třeba: “Jdi do prdele ty krávo!”
Dvanáct hodin.
Tři počítačové monitory.
Jsou hovory, které jen tak proplynou a naplní tu směnu. A pak jsou hovory, které se Vám zaryjí pod kůži, rozbuší Vám srdce, rozechvějí celé tělo a jediné co víte je, že to musíte ustát. I přes to, že máte slzy v očích. Někdy je to tak silné, že je mi zle od žaludku, když si zpětně vybavuji ten hovor. Pro někoho možná můžu být přecitlivělá, ale já jsem si slíbila, že nebudu svoje emoce potlačovat a dovolím si je prožívat. Někdy si to na člověka prostě “šáhne”.
Já: Záchranná služba, dobrý večer.
X: Jsme tady, co jsou ty chatky ve městě XXX. Okamžitě přijeďte, tady umírá člověk!
Já: Jasně, hned tam někoho pošleme. Jen mi řekněte, kde přesně jste. Máte tam nějaké číslo chaty?
X: Já tady nemám číslo chaty. Okamžitě přijeďte, tady umírá člověk. ( začíná zvyšovat hlas, evidentně je opilý, hůř artikuluje)
Já: Hned vám tam posádku pošlu, jen mi prosím zjistěte číslo nejbližší chaty, ať vím, kam přesně máme tu posádku poslat.
X: Já tady žádný číslo chaty nemám! Jsme v těch chatkách ve městě XXX. Prostě sem okamžitě někoho pošlete. Tady jsou hysterický děti! (tady už křičel hodně a křičel až do konce hovoru )
Já: Já slyším ten křik, ale potřebuji vědět, kde jste. Ve městě, které uvádíte je několik míst, kde by to mohlo být. Víte alespoň nejbližší ulici?
X: Děláš si ze mě prdel??!! Tady umírá člověk a ty se mě ptáš na takovýhle píčoviny. Ty krávo zkurvená, okamžitě sem někoho pošli nebo já tě budu žalovat. To neni možný. Slyšíš mě ?
Já: Prosím vás, nebuďte na mě vulgární a přestaňte křičet. Já jen potřebuji vědět, kde přesně jste jinak nemůžu vědět, kam tu posádku mám poslat. Oni hned vyjedou, jen co mi řeknete nějaký bližší popis toho místa.
X: No to si ze mě fakt děláš prdel! Prostě ty chatky tady. To nechápeš? Prostě je sem pošli!
Já: Prosím vás, nekřičte na mě...Já vážně potřebuji…
X: Jdi do prdele!!
Já: Prosím vás, můžete mi k telefonu dát někoho jiného.
X: Ne, to nemůžu. Ani náhodou!
Já: Prosím vás, dejte mi k telefonu někoho jiného s kým se můžu domluvit.
X: Nikoho jinýho ti nedám, rozumíš!
Volající pokládá telefon.
Na opakované zpětné volání telefon nezvedá.
V daném městě jsou minimálně čtyři takové oblasti.
Ráda bych Vám popsala jakým tónem a způsobem se mnou ten člověk mluvil. Ale autenticky Vám můžu popsat jedině to, že se mi chtělo zvracet, třásl se mi hlas. Chtělo se mi brečet, bušilo mi srdce a nemohla jsem mluvit. Třásly se mi ruce. A bylo mi z toho smutno, to asi nejvíc…
Jsem tu od toho, abych volajícím pomohla v rámci možností, které záchranná služba má. Chci volajícím pomoct. Ale bez spolupráce to nejde. Pokud nevíme přesně místo, kde se nachází pacient, pro kterého máme jet, není možné posádku vyslat. Město, ulici a číslo popisné zadáváme do navigačního systému. A následně je tento údaj s dalšími informacemi odeslán nejbližší volné posádce na navigaci vozu. Je to první a nejdůležitější údaj, který od volajících zjišťujeme. Bez něj se nemůže celá záchranná akce spustit. Ať už se jedná o konkrétní adresu, souřadnice GPS nebo popis terénu podle výrazných orientačních bodů a nejbližšího města, je to to nejdůležitější, co rozhoduje o celém dalším postupu.
Když víte kde jste, může to Vám nebo lidem na místě zachránit život.
P.S.: Obratem jsem jsme kontaktovali Policii ČR, která se vydala objet všechny oblasti ve městě, kde by se volající mohl nacházet. Během krátké doby se podařilo volajícího najít a na místo byla vyslána naše posádka. Zajistili pacienta s tržnou ránou na hlavě, při vědomí. Pacient byl bez úhony na zdraví převezen do zdravotnického zařízení.
Představte si úraz někde na turistické stezce ve volném terénu nebo na cyklistických tratích v přírodě nebo když řídíte… Vnímáte, kde se nacházíte? Uměli byste si poradit se všemi těmi chytrými telefony, navigacemi a mapami a navést pomoc k Vám?
Přeji Vám klidný a míruplný víkend a následující dny.
Žádné komentáře:
Okomentovat